Byl jednou jeden chlapec jménem Petr, který žil v malé vesnici u lesa. Měl rád přírodu a zvířata, a často chodil do lesa sbírat houby a bobule. Jednoho dne narazil na starou chatrč, kde bydlela stařenka s kočkou. Stařenka mu nabídla něco k snědku a povídala mu o tom, jak je les plný kouzel a tajemství. Petr byl zvědavý a chtěl vědět víc. Stařenka mu řekla, že v lese žije mocný drak, který chrání poklad zlatých mincí a drahokamů. Drak je ale velmi lakomý a nikomu nedovolí se k pokladu přiblížit. Kdo by se to pokusil, ten by skončil jako jeho oběd. Petr se zeptal, jestli existuje nějaký způsob, jak draka přelstít nebo porazit. Stařenka mu odpověděla, že jediná věc, která draka dokáže zranit, je jeho vlastní oheň. Pokud by se někomu podařilo donutit draka, aby si spálil ocas nebo křídla, pak by ztratil svou sílu a musel by se vzdát pokladu. Petr si řekl, že by rád zkusil toto dobrodružství a požádal stařenku o radu, jak se dostat k drakovi. Stařenka mu řekla, že musí jít hluboko do lesa a hledat jeskyni s velkým otvorem ve tvaru půlměsíce. Tam by měl najít draka a pokusit se ho podráždit nebo vyprovokovat. Ale varovala ho, že to bude velmi nebezpečné a že musí být opatrný a rychlý. Petr poděkoval stařence za její pomoc a vyrazil do lesa. Po dlouhé cestě našel jeskyni s půlměsíčním otvorem a vstoupil dovnitř. Tam uviděl obrovského draka, který spal na hromadě zlata a drahokamů. Petr se tiše přiblížil k pokladu a vzal si jednu zlatou minci do ruky. Chtěl si ji prohlédnout, ale mince mu vyklouzla z prstů a spadla na zem s hlasitým cinknutím. Drak se probudil a uviděl Petra u svého pokladu. Rozzuřeně zavrčel a začal po něm plivat oheň. Petr se snažil uhýbat plamenům a běžel k východu z jeskyně. Drak ho pronásledoval a snažil se ho dostihnout. Petr si všiml, že drak má velmi dlouhý ocas, který se plazí po zemi za ním. Napadlo ho, že by mohl využít stařenčinu radu a donutit draka, aby si spálil ocas. Petr se zastavil u otvoru jeskyně a čekal na draka. Když se drak přiblížil k němu, Petr skočil stranou a vzal si ze země ostrý kámen. Hodil ho na ocas draka s velkou silou. Kámen rozřízl ocas draka a udělal na něm hlubokou ránu. Drak zakňučel bolestí a otočil se k Petru. Chtěl ho znovu zapálit ohněm, ale nevšiml si, že jeho ocas je blízko jeho tlamy. Petr viděl svou šanci a zařval na draka: Hej ty! Jsi tak hloupý, že ani neumíš počítat do deseti! Drak se rozzlobil a otevřel tlamu, aby odpověděl: To není pravda! Já umím počítat do deseti! A začal počítat: Jedna, dvě, tři… Ale když došel k čtyřem, jeho oheň dopadl na jeho ocas a zapálil ho. Drak vykřikl hrůzou a bolestí. Jeho ocas hořel jako pochodeň a šířil se po celém jeho těle. Drak nemohl nic dělat, než utéct z jeskyně a skočit do nedalekého jezera. Tam hasiči hasili jeho plameny vodou. Petr sledoval celou scénu s údivem a radostí. Podíval se na poklad v jeskyni a pomyslel si: Tohle je můj den! Vzal si co nejvíc zlata a drahokamů do batohu a vrátil se do vesnice. Tam mu všichni blahopřáli k jeho statečnosti a chytrosti. Petr jim vyprávěl o svém dobrodružství s drakem a o tom, jak mu pomohla stařenka s kočkou. Všichni mu tleskali a obdivovali ho. Petr byl šťastný a bohatý. Rozdal část svého pokladu chudým lidem ve vesnici a postavil si krásný dům u lesa. Tam žil spokojeně s kočkou stařenky, která mu dala jako dárek za jeho odvahu. A tak skončila pohádka o Petru a drakovi.